Představte si, že jste se spolužáky na škole v přírodě. Ve většině z nás to vyvolá milé vzpomínky na společně strávený čas se spolužáky ze základky, jedny ponožky na týden a návrat zpět domů k řízku s bramborovou kaší. A teď si představte, že jste na té škole v přírodě napořád. V České republice je 139 dětský domovů, ve kterých žije víc jak 4 000 dětí. To znamená, že na jeden domov připadá zhruba jedna školní třída, třicet dětí. Mají vlastní učitele a personál domova, se kterým tráví většinu času. Zaměstnanci se jim bezpochyby snaží nahradit rodinu, ale přesto tam mnohé zásadní vzorce chybí. Ať už je to společná správa domácnosti, nákupy, úspory nebo možnost naučit se zdravě jednat se svým okolím. Každý rok z dětských domovů odchází téměř tisíc mladých lidí, kteří za sebe nikdy nenesli plnou odpovědnost a se světem tam venku mají menší zkušenosti, než si myslíme. Do startu dostanou cca 20 000 Kč a stojí před situací, kdy si musí najít práci a bydlení. Jedno bez druhého přece nefunguje. Slaňáci mají jeden dětský domov velmi blízko, a to v Tomanově ulici, kdy jde o detašované pracoviště domova v Dobřichovicích. Druhý – místní v pravém slova smyslu – je v Ledcích u Slaného. Jeho podoba se v průběhu let měnila, ale když se podíváme do historie, tak se dostaneme až do roku 1928, kdy zde vzniká Vychovatelna pro mravně vadnou mládež. To již nyní neplatí. Je zde dětský domov rodinného typu, což znamená, že děti a mladí dospělí jsou rozděleni do tzv. domácností, ve kterých vykonávají jednotlivé činnosti, které je mají připravit pro další život. Statistiky říkají, že dvě třetiny lidí opouštějící dětský domov mají následně problémy. S prací, okolím, úřady nebo bydlením. A zde by mohlo město významně pomoci a nabídnout dětskému domovu spolupráci zřízením startovacích městských bytů. V Slaném nejde o výše zmíněnou tisícovku lidí, ale jednotlivce, kteří ročně dětský domov opouští. To znamená, že by takto vyhrazeny mohly být jeden nebo dva byty. Zároveň se velmi osvědčuje sdílené bydlení s lidmi, kteří přicházejí z běžné společnosti a mohou si chtít vyzkoušet bydlení bez rodičů na kratší dobu. Myšlenka startovacích bytů je postavená na tom, že člověk z dětského domova má v krátkodobém horizontu zajištěné první bydlení na omezenou dobu. Může si pak v klidu najít práci, zjistit, jak a komu se platí za energie a na co potřebuje uspořit, než se bude moci plně osamostatnit. Ve spojení s někým dalším, kdo podobnou zkušenost zažívá také, ale z perspektivy rodinného zázemí, pak můžeme počítat s tím, že se lépe zapojí mezi vrstevníky.