Ubytováváme ukrajinské uprchlíky. Shodou okolností jsme měli volný dům – koupili jsme ho s tím, že uděláme rekonstrukci a budeme pronajímat. Když je i nás zaskočila válka, dům nebyl opravený, ale byl volný. V pondělí 28.2. nám zavolal známý, že jeho kamarád shání ubytování pro skupinu Ukrajinců z Kyjeva, kteří už jsou na cestě sem. Kývli jsme na to a začali do prázdného domu shánět postele, matrace, skříně a poličky, stůl a židle, pračku, nádobí… S pomocí Charity, přátel a neznámých přítel z Facebooku se podařilo téměř vše během jednoho dne obstarat. Ve středu dorazili. Jeden muž, čtyři ženy, šest dětí ve věku 3 – 14 let. Vyčerpaní, zmatení, vyděšení. Vděční, že tu můžou zůstat, vyspat se, umýt, najíst, nikam už necestovat. Vlna solidarity byla tehdy obrovská, nasazení pomáhajících veliké. Jak je to dnes? I do mé „sociální bubliny“ doléhají hlasy žehrající na to, co všechno mají zadarmo, zatímco nám se všechno zdražuje… Nemám chuť citovat konkrétně, znáte to sami. „Naše“ Ukrajinky chodí pracovat do jedné fabriky. Nejsou zaměstnány přímo, ale přes agenturu. Čekají na zavolání, zda mají nastoupit na noční směnu. Musí být připravené, ale nic neví dopředu. Jejich obličeje mají nezdravou žlutou barvu od únavy. Musí tahat těžké krabice a snášet nevlídné zacházení. Nestěžují si, chápou, že bez znalosti češtiny nemají moc na výběr. Někteří se rozhodli pro návrat, jiní raději vyčkávají. Je to těžké rozhodnutí. Mám se vrátit do svého domu, který sice stojí nepoškozen, ale kdykoliv ho může rozmetat zbloudilá raketa? K tomu nevím, jak se uživím, protože moje firma skončila podobně jako mnoho dalších. Nevím, jak se situace vyvine, zda se boje nepřesunou zpět i na Kyjev a odjíždět podruhé by bylo mnohem horší… Byli jsme svědky návštěvy tatínka rodiny, který musel zůstat na Ukrajině. Pustili ho sem na dva týdny, protože pracoval jako dobrovolník pro armádu. Shledání po třech měsících odloučení… To dojetí se dá těžko popsat. Chtěla bych říci všem, kteří mají pocit, že už jsme pomohli dost a že už by to snad stačilo: Zkuste si prosím představit sebe v jejich situaci. Válka zdaleka neskončila. Rodiny jsou dosud rozdělené. Ochromující nejistota stále přetrvává. Buďte prosím trpěliví, milosrdní a ochotní rozdělit se s nimi, pokud jen trochu můžete… Nebo alespoň vlídní, když je potkáte. Díky.